Syn pána zla - 52. kapitola

Alecto se večer vrátil do školy.

Už napsal Ginny omluvný dopis. Věděl, že se nechoval správně.

Vyšel ze svého pokoje a zhodnotil situaci pohledem.

„Jerry?"

„Ano, Alecto? Potřebuješ něco?"

„Já... chtěl bych se ti omluvit. Choval jsem se jako idiot. Neměl jsem se tak chovat, neměl jsem na to právo." Jerry překvapeně zvedl hlavu. Nedostalo se mu žádné hloupé výmluvy, prostě jen čistá omluva.

„Ty se na nic nevymluvíš?" užasl.

„Ne, měl bych snad?"

„Ne, to ne, já jen, že vždy, když jsem se s někým bavil, tak... hloupě se vymlouval. To je vše."

„Nechci se na nic vymluvit. Jen jsem tě přišel požádat o... o odpuštění. Omlouvání není má silná stránka, ale dokážu, tedy doufám, uznat svou chybu."

„Evidentně ano."

„Tak? Odpouštíš mi mé hloupé chování?"

„Hm... proč ne? Ale..." Jerry chtěl Alecta trochu potrápit.

„Ale?"

„Ale připojíš se k nám, dnes podnikáme jednu malou akcičku."

„Jakou?" Alecta to okamžitě začalo zajímat.

„Koná se nelegální pařba v okrajovém pavilonu. Nejsou tam žádné učitelské pokoje a když to tam odzvučíš, tak na nás nepřijdou. Ještě nikdy nás nikdo nenačapal. Navíc tě budeme moct veřejně představit."

„To zní zajímavě. Kdy vyrazíme?"

Jerry se začal smát.

„Nebuď tak HR, Alecto. Začínáme až za hodinu, máme tedy čas... A teď, dáme trochu tvrdší kalibr. Máš nějakou holku? Tam? V Anglii?"

„Ano, mám, jmenuje se Ginny. Je o rok mladší, je to opravdu skvělá holka, moc jí miluju, jen mě mrzí, že tady nemůže být."

„Hele, to by nebyl až zase takový problém. Zajdeme zítra za ředitelem, ju? Bude aspoň sranda!"

„Myslíš, že by ji tady vzali?"

„Já ti to řeknu asi takhle, Alecto. Pokud má dostatečné kouzelnické schopnosti, tak ano. Pokud je nemá dostačující, tak ne."

„Hm... chtěl bych tady i své další dva přátele... Hermionu a Rona, to jsou opravdu skvělí kamarádi. Jen jsme se poslední dobou neměli moc možnost pobavit."

„Hermiona a Ron? O nějaké Hermioně jsem už slyšel. Loni jsem četl jeden článek, ve kterém se psalo, že se do ní zamiloval Harry Potter, ale taky prý chodila s Krumem. Lidé si z ní tady dělali legraci."

„Ano, je to ta Hermiona Grangerová. Nevím, jestli má něco s Viktorem, ale vím jistě to, že s Harrym Potterem nikdy nic neměla."

„Ty se znáš s Harrym Potterem?"

„Znal jsem se s ním, proč se ptáš?"

„Proč? Nejspíš proto, že Harry Potter zmizel, už před vánoci, ale nikdo ho nemohl najít... už se spekuluje o tom, že by mohl být mrtvý."

„Hm... kde se o tom spekuluje?"

„Tady, v Denním věštci, přišlo mi to dnes z Anglie," ozval se mladý Iceturm.

„Díky moc," kývl Alecto na jeho nového kamaráda a začal číst.

JE HARRY POTTER STÁLE MEZI ŽIVÝMI??

TAK TUHLE OTÁZKU SI POKLÁDAJÍ URČITĚ MNOZÍ Z NÁS. UŽ TO JSOU TÉMĚŘ DVA MĚSÍCE, CO BYL MLADÝ A POSLEDNÍ POTTER UNESEN. NIKDO O NĚM NEMÁ NEJMENŠÍ ZPRÁVY A SPEKULUJE SE I O TOM, ŽE UŽ NENÍ MEZI ŽIVÝMI. MINISTERSTVO KOUZEL PROHLEDÁVÁ CELOU ANGLII, BYLO VYHLÁŠENO I MEZINÁRODNÍ PÁTRÁNÍ.

MĚLI BYCHOM SI POLOŽIT I TAKOVOU OTÁZKU, JESTLI BY SE TAKOVÝ ROZRUCH KONAL, I-KDYBY SE NEJEDNALO O SLAVNÉHO HARRYHO POTTERA, CHLAPCE, KTERÝ PŘEŽIL. JE VELICE PRAVDĚPODOBNÉ, ŽE POKUD BY BYLO ZTRACENO JINÉ DÍTĚ, JEN BY TO VYŠETŘOVALA HRSTKA BYSTROZORŮ, NEBYLO BY ZMOBILIZOVÁNO MINISTERSTVO A OSTATNÍ STÁTY SVĚTA.

TEĎ UŽ JEN ZBÝVÁ ČEKAT, JESTLI SE MLADÝ POTTER URÁČÍ OBJEVIT NA VEŘEJNOSTI, NEBO SE DOČKÁME (JEDNOHO DNE) NALEZENÍ JEHO TĚLA.

HARRY POTTERE, BYLA BY TĚ ŠKODA



VAŠE RITA HOLOUBKOVÁ, REPORTÉRKA



Alecto ohromeně četl noviny.

„To snad není pravda! Oni mu tady přejí smrt!"

„Ano, taky mě to docela zaskočilo. Jak se asi musí cítit jeho přátelé? Je mi jich upřímně líto."

„Ano, musím se s Hermionou zase spojit. Dnes jsem jí a Ronovi psal dopis, který jsem poslal společně s Giniiným."

„Hele, Alecto, asi by ses měl jít připravit, za chvíli vyrážíme." Ozval se právě příchozí Alechandro.

„Jasně, máš naprostou pravdu. Co si oblíkáte?"

„No, beru si normální jeansy a tričko. A hůlku." Jerry vstal a taky se šel obléct.

Alecto napodobil jeho příkladu. Už byl oblečený a jen se upravoval.

„DOPR..AHY !!! UŽ ZASE!!!" Alecto ohromeně vyběhl z ložnice a ztuhl.

„Kam?" zeptal se ohromeně Ted.

„Do Prahy, nikdy jsi tam nebyl? Já taky ne, tak vyrazíme o prázdninách."

„Jerry? Jsi v pohodě?" Jerry vypadal jako chobotnice.

„Kdo z vás to tam zase nastražil? Takové nechutné kouzlo!!" Jerry přímo běsnil.

Všichni se sborově koukli na Alecta.

„Já tu celý den nebyl, na mě nekoukejte!"

„Alechandro?"

„Já byl celý den s tebou, stejně jako tady Ted a Jean."

„Tak kdo to k sakru byl???"

Zpoza dveří se ozval smích.

„Hele!! Holky!! Vylezte ven!!"

Z koupelny vypochodovalo asi tak pět děvčat.

„Teda, s váma je fakt sranda, to by jeden neřekl." Jedna brunetka promluvila jako první, protože ostatní se smály.

„To vůbec není vtipný!! Která z vás to udělala?"

„Já," ozvala se jedna zrzka a vystoupila z řady.

„Moniko? To snad není pravda!"

„Ale je, Jerry, je to naprostá pravda." Zrzka byla asi přibližně stejně vysoká, jako Jerry. Měla tmavě modré oči, štíhlou postavu a hezké vykrojené rty.

„Snad nejsi překvapen? Nedávno jsi mě, i-když možná nechtěně, ztrapnil ty, teď zase já tebe. Třeba jen před tvými přáteli."

„Ale, Móňo, já se ti přece omlouval. Nechtěl jsem tě ztrapnit. Nebylo to v plánu."

„Moc se ti omlouvám. Jdeme, holky." Už se blížily k východu, když se Jerry pokusil ještě navázat rozhovor.

„Hele, holky, jdete na tu pařbu?"

„Jasně, přece nebudeme sedět v pokoji." Odpověděla ta brunetka. Neměla tak štíhlou postavu, jako ostatní děvčata, ale nebyla tlustá.

„Super, Nicol. Uvidíme se teda tam." Usmál se a odešel.

Děvčata zůstala stát. Překvapila je Jerryho reakce. Nepočkal, až odejdou, ale sám se odešel „zkulturnit".

„Tak... tak my jdeme." Pousmála se Monika.

Alecto zůstal překvapeně stát.

„To jsou všechna děvčata v tomhle ročníku?"

Alechandro se mírně pousmál.

„Jo, z tohohle ročníku jo. Je jich jen osm. Hrůza, co?"

„A kolik kluků je-"

„V našem ročníku je dvanáct kluků. Ale to je vynahrazeno v třetím ročníku, který je nad náma. Neměl bys zapomínat, že jsme ve druháku... ve třeťáku je patnáct holek a jen deset kluků."

„Aha, tak to je docela zajímavé. Nevím, jestli bych měl říct... chudáci kluci??"

Jerry, Alechandro, Jean i Ted se začali smát.

„Nemyslím si, že to jsou chudáci kluci... Jdeme?" zakončil svou odpověď otázkou Jean.

„Jasně, proč ne?" odpověděl Ted.

Vyrazili tedy. Alecto ještě dal kost, kterou koupil, Bettyně. Ta ji radostně přijala.

Procházeli potichoučku celým hradem, nikdo z nich v té tmě neviděl ani na krok.

Celá cesta probíhala absolutně tichoučce, ale to by nebyl Jerry, aby neklopýtl. Stáhl Alecta, který se ho snažil zachytit. Tímto aktem oba spadli a vrazili do obrazu, který začal vřískat.

„POMOC!! ZLODĚJI!!! POMOC!!!" Žena na obraze začala panicky vřískat.

„Pst, tiše, sakra, buď zticha! My nic nechceme ukrást!!" snažil se Jean zachránit situaci.

„Pojď, ty kecale, mizíme." Prskl Ted a s Alechandrovou pomocí vytáhl na nohy zkoprnělého Jerryho a překvapeného Alecta.

Utíkali, co jim nohy stačily.

„KDO JE TAM?? HALÓÓ!! STŮJTE!" volal ženský hlas.

„Sakra, Miranda. Mizíme." Zasyčel Alechandro a s Jeanem zmizel. Alecto s Jerrym a Tedem zůstali zmateně stát.

„Kam se poděli?" nepochopil Alecto.

„Tak co, budete tam stát?" ozvalo se pod nimi. Všichni koukli na zem, byla tam díra a v ní Alechandro.

„Alechandro?"

„Nechvástej se a rychle!" Alecto a Ted chytli Jerryho a strčili ho do té díry.

„Dobrý, stojí. Pojďte další!!!"

Alecto naznačil Tedovi, ať jde on.

„Půjdeš hned za mnou, ju?"

„Jasně, rychle!" Ted skočil dolů a Alecto ho o vteřinu později následoval.

„Rychle, zadělejte ten poklop." Rychle ho zadělali a už jen tiše naslouchali.

Po chvíli se po chodbě prohnalo několik lidí. Rychle utíkali. Chvilku se nic nedělo.

„Ti zmetci, asi nás práskli!! Jsou naprosto neschopní! Rychle, musíme do pokojů..."

„Sakra, to budeme mít průšvih." Zašeptal Jean.

„Nemysleme na to, teď pojďme." Šeptl Alechandro a vyrazili podzemním tunelem pryč.

„Kam to jdeme?" nechápal Alecto.

„Jdeme do našeho pokoje a buď tiše."

Jakmile vylezli z jejich „tunelu", ocitli se v jejich pokoji, konkrétně v koupelně.

„Teda, tak to bylo o fous!!!" oddychl si Jerry.

„Jste si tím tak jistí, mládenci??" ozval se mužský hlas.